Odchod do důchodu

Některé životní změny jsou rychlé a nečekané, jiné jsou očekávané. K těm patří i odchod do důchodu. Proč se na něj tedy dopředu nepřipravit?

Důchodový věk

Věkovou hranici pro nárok na starobní důchod stanovuje v České republice zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který nabyl účinnosti 1. ledna 1996, a jeho pozdější novely.
Zákon o důchodovém pojištění zavedl postupné zvyšování věkové hranice pro nárok na starobní důchod. Od roku 1996 se postupně zvyšuje věk pro odchod do důchodu pro muže o 2 měsíce a pro ženy o 4 měsíce za rok. Cílem je, aby v roce 2013 byl věk pro odchod do důchodu pro muže 63 let a pro ženy 59 až 63 let, podle počtu dětí, které vychovaly.

Starobní důchod a jak si o něj zažádat

Žádost o starobní důchod podává každý člověk osobně, dovoluje-li mu to jeho zdravotní stav. O žádosti a o výši starobního důchodu rozhoduje ústředí České správy sociálního zabezpečení. Výše starobního důchodu se skládá ze základní a procentní výměry. Výše základní výměry je stanovena pevnou částkou. Tato částka je proměnlivá, např. v roce 2006 činila 1470 Kč měsíčně. Výše procentní výměry důchodu činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu. Výše procentní výměry důchodu činí nejméně 770 Kč měsíčně.

Potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod činí nejméně 25 let. Při dosažení 65 let věku pojištěnce postačí doba pojištění nejméně 15 let.
Doba pojištění není jen doba, kdy člověk pracuje a hradí si sociální pojištění. V plném nebo částečném rozsahu sem patří i tzv. náhradní doby pojištění (jsou to např. studium, péče o osobu blízkou, doba evidence na úřadu práce).

Od 1. 1. 2006 mohou občané požádat Českou správu sociálního zabezpečení (odbor správy údajové základny) o zaslání informativního osobního listu důchodového pojištění. Tento informativní list obsahuje přehled dob důchodového pojištění. Člověk tak může získat čas pro případné dohledání dokladů a následné prokázání chybějících dob pojištění.
Občan má právo na zaslání informativního listu jednou za kalendářní rok. Žádost musí obsahovat rodné číslo žadatele, příjmení, jméno, rodné příjmení a adresu, na kterou bude informativní osobní list zaslán.

Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti

Profesní role je důležitou součástí identity člověka. Její ztráta, byť v případě odchodu do důchodu očekávaná a obecně přijímaná jako normální a legitimní, se nutně projeví změnou sebehodnocení. Mnozí lidé se cítí vyřazení a méněcenní. Záleží na tom, jaký postoj člověk zaujímá k profesní roli a její hodnotě.

Odchod do starobního důchodu však neznamená, že člověk již nesmí dále pracovat. Mnozí senioři dále setrvávají v pracovní činnosti. Motivy jsou podle psycholožky Marie Vágnerové rozmanité: skutečný zájem o profesi (profese jako koníček), potřeba zachování sociálního statutu (jako podpora sebeúcty), potřeba zachovat určitý životní styl, potřeba kontaktu s lidmi, ekonomické důvody. Podmínkou setrvání v pracovní činnosti je, že pracovní poměr či dohoda o pracovní činnosti musí být uzavřeny pouze na dobu určitou, maximálně na jeden rok.

Zůstane-li člověk v pracovním procesu i po vzniku nároku na starobní důchod, zvyšuje si penzi podstatně rychleji než do té doby. Je to způsobeno tím, že výše procentní výměry se zvyšuje za dobu výdělečné činnosti vykonávané po vzniku nároku na důchod, a to za každých celých 90 kalendářních dnů o 1,5 % výpočtového základu. Což činí 6 % výpočtového základu za kalendářní rok.

Nemocenské se pracujícím seniorům poskytuje nejdéle 84 kalendářních dnů.
Na zlepšení příjmu seniora se mohou podílet i finance z penzijního připojištění se státním příspěvkem nebo finance ze životního pojištění uzavřeného u některé z komerčních pojišťoven.