Připravit seniorům kurz základů práce na počítači a internetu je výborný nápad. Senioři se rádi nechají poučit o novinkách v technice a získají nové vědomosti.
Před školní budovou SZŠ v Nymburce zastavuje několik aut. Dvířka se otevírají pomalu a ztěžka. Občas se objeví nejprve hůlka a pak teprve celý člověk. Řada seniorů míří k hlavnímu vchodu do budovy. Nevypadají jako studenti, dokonce ani jako rodiče studentů. Pro nezasvěceného pozorovatele trochu zvláštní obrázek...
Takhle by se dala popsat situace, která nastala v Soudní ulici č.20. Toho dne totiž začal velice zajímavý projekt. Po dohodě mezi Střední zdravotnickou školou v Nymburce a Klubem seniorů v Pístech se koná první setkání pod názvem „Počítače pro seniory".
Jedná se o kolekci několika lekcí, které vede zkušená a trpělivá lektorka - paní Zdena Mokrá. Cílem je naučit zájemce z řad seniorů komunikovat s moderní výpočetní technikou.
Velmi nezvyklý je však způsob provedení výuky. Paní učitelka má totiž dispozici početnou skupinu studentů z nově otevřeného oboru - sociální péče. Každý účastník kurzu má takto sám pro sebe jednoho asistenta, který podle pokynů lektorky pomalu, jasně a trpělivě vysvětluje, ukazuje a pomáhá.
Spolupráce je báječná. Studenti v sobě postupně nacházejí pedagogické nadání a jejich „žáci-senioři"s úžasem sledují, kam moderní technika dospěla. Přes počáteční rozpaky a výkřiky typu „ ježíš to je hrůza, to nezvládnu, co jsem to zmáčkla, jé ono se to vyplo" apod., nakonec počítače všechny bezezbytku zaujaly.
Takže plánovaná vyučovací hodina se protáhla na dvě. A kdyby studenti nemuseli spěchat na vlaky a autobusy, zřejmě by lekce trvala ještě déle. Pracovní soužití dvou vzdálených generací bylo úžasné a chvílemi až dojemné.
Dvě ruce, které často dělilo bezmála padesát let se setkávaly na společném pracovním stole, ta mladší - hladká a jemná často musela uchopit tu starší - vrásčitou a upracovanou , aby společně zvládly nástrahy neposlušné „myšky" .
A tak díky svým mladým učitelům dnes už vědí senioři z Píst, z jakých částí se skládá počítač, co všechno umí, jak se na něm dá psát a jak úžasná věc je internet. Na první setkání je toho až až. Ale už teď se těší, jak se příště naučí psát zprávy, a jak překvapí své děti či vnoučata, až jim pošlou svůj první e-mail.
A tak doufejme, že tento projekt je snad jednou z cest, po které by bylo pěkné se ubírat. Na chvíli se tu totiž střetly dva úplně odlišné světy. Svět nespoutaného mládí a svět moudrého stáří. Často to bývají právě ty dva světy, které těžko hledají společnou řeč. Ale tady, třebaže to bylo „jen" na dvě hodiny, ji našly. A to je moc dobře.
Chceme pro vás připravit zajímavou mobilní aplikaci.
Pomožte nám s ní a odpovězte prosím na několik málo otázek.