Náboženství a senioři

Je příklon k náboženství v pozdějším věku upřímný? Můžeme takové lidi považovat za opravdové věřící? Jistě ano, vždyť Bůh je láska a přijme všechny.

Otázky víry u seniorů

Obrácení má mnoho podob, lidé někdy vymění jedno náboženství za druhé, náboženskou vlažnost za horlivost nebo se z nevěřících stanou věřícími.

Kdybychom lidem upřeli právo na takový obrat, přišly by dějiny náboženství o slavná jména. Například svatý Augustin se v roce 387 obrátil ke křesťanství, když mu bylo přes třicet, v té době úctyhodnější věk než dnes.

Tomáš G. Masaryk přešel od katolictví k protestantismu. Slavný spisovatel Clive S. Lewis, autor Letopisů Narnie, se obrátil ke křesťanství přímo z ateismu. Francouzský marxista Roger Garaudy se nakonec ocitl v řadách stoupenců islámu.

Potřeba víry ve starším věku

Lidé docházejí k podobnému obratu často pod vlivem nějaké osobní situace, kterou už není možné „přirozenými" prostředky řešit. To se děje v důležitých okamžicích životní dráhy, v době dospívání, krize středního věku, na prahu stáří, ale také v násilných zlomech zvenčí.

Těmi je třeba vážná nemoc nebo úmrtí blízké osoby. Zda jde o správnou reakci, nebo je náboženství jen psychologická útěcha, ono dříve zmiňované opium lidu, nelze nijak racionálně rozhodnout. Záleží na úhlu pohledu.

Mezi odvěkým věřícím a obráceným člověkem však bývá rozdíl. Ten druhý bývá mnohdy horlivější, protože si svou víru sám vybral z důvodů vnitřní potřeby.

Zda bude takový věřící liberálnější, protože se lépe vžije do myšlení jinak věřících, nebo naopak fanatičtější, protože má dojem, že našel definitivní pravdu, je často otázkou osobní povahy. A třeba také následného zklamání z toho, že nová víra nevyřešila všechno.

Lze tedy říci, že náboženské konverze upřímné bývají, protože jde z hlediska dotyčných o příliš vážné věci. Jak se bude jejich další víra vyvíjet, však není předem dané.