Život v domově důchodců není jen přežíváním. Je nutné aby, pečovatelé vytvořili seniorům odpovídající prostředí a snažili se pochopit jejich potřeby.
Nové výzkumy prokázaly, že známé denní činnosti, zvyklosti a citově laděné podněty dokáží zapojit nemocí vyřazené funkční mozkové mapy seniorů, a tak se mohou obnovit ztracené funkce. Mozkové buňky seniorů potřebují dostávat neustále podněty, aby byly schopné zastávat svou řídící funkci v organismu. Mozek má i schopnost vyřadit ty funkce, které nepoužíváme.
Je důležité znát onemocnění seniora a lékařská doporučení, způsob podávání léků, abychom určili možná rizika, která nemoc může přinášet.
Pokud se senior léčí s diabetem, musí být v zájmu ošetřujícího přesvědčit ho o důležitosti dodržování léčebného režimu. Pokud má být domov důchodců náhradním domovem, musí naplňovat i edukační poslání rodiny pomáhat seniorovi zvládat omezení, která diabetes přináší. Opakovaně ho poučit o možných rizikách, které nedodržování režimu může způsobit.
Nepostradatelnou spoluprací je kontakt s rodinou. Rodina je nesmírně důležitá pro každého člověka, ať už je funkční či nikoliv. Klíčový pracovník musí umět navázat kontakt s rodinou, získat potřebné informace a vymezit si také vzájemné role a pravidla v péči o seniora.
Rodina je součástí pečujícího týmu, nesmíme na to zapomínat a stanovit jí také nějaký úkol v péči o svého blízkého. Pokud bude rodina seznámena s plánem péče, důležitostí její role, zabrání se častým nedorozuměním.
Členové rodiny mají také často odlišné názory na způsob péče. Podvědomě cítí, že nejsou schopni poskytovat potřebnou pomoc a péči svým blízkým, a tak svou představu delegují na, profesionální pečovatele.
Nároky seniorů jsou mnohdy v rozporu s možnostmi pracoviště. Vzájemná dohoda dokáže sladit požadavky i vzájemnou spolupráci. Rodina také může, na základě dotazníku, poskytnout důležité informace o významných událostech ze života seniora, které mohou mít
vliv na jeho současný stav. To je důležité zvláště u osob s poruchou řeči a kognitivních funkcí.
Úkolem je zjistit, jaké byly rituály starého člověka, jak prováděl hygienickou péči, jaký byl denní režim, které pomůcky rád používal, jak trávil volný čas. Jaké stravovací návyky měl - jedl vsedě a u stolu? Je levák či pravák? Které situace jsou pro něho ohrožující?
Najít nejvhodnější způsob spolupráce s rodinou je také úkolem pro klíčového pracovníka. A také přijmout fakt, že rodina nechce či nemůže spolupracovat, ale stále pro nás zůstává partnerem v eventuálním předávání zpráv o zhoršení zdravotního stavu či překladu do nemocnice. Další informace získáváme od ostatních, kteří pečují o seniora.
Na základě zjištěných informací a ve spolupráci se seniorem se stanoví osobní cíle uživatele služeb. Profesionálové v některých případech spatřují složitosti ve vytváření osobních cílů uživatelů služeb.
Připomeňme si, že pokud již člověk nedosahuje vyšších potřeb, soustředí se na potřeby základní péče. A tak důležitými osobními cíly starých lidí je velmi často např. zachování stravovacích návyků. Sedět alespoň jednou denně u stolu, jednou za týden se projít v parku nebo dokázat dojít do koupelny apod.
V psychosociální oblasti je hodně často nutné najít způsob přijetí nového prostředí, najít nové přátele, vidět své rodinné příslušníky. Nikdo z nás se nenarodil se schopností vstát, chodit, sdělovat své potřeby.
Od narození je však naší přirozeností pohybovat se a vytvářet vztahy s druhými lidmi. Ve stáří potřeba láskyplného vztahu roste, někdy si ani starý člověk nechce připustit, že mu nějaký vztah chybí. Má špatnou náladu a neví proč.
Najde-li se však pro seniora nějaká spřízněná lidská duše, změní se jeho zarputilé chování. Láskyplná péče roztává zasmušilá srdce.
Chceme pro vás připravit zajímavou mobilní aplikaci.
Pomožte nám s ní a odpovězte prosím na několik málo otázek.