Pomoc seniorům

Senioři potřebují odbornou pomoc. To je známá věc. Jak má ale taková odborná pomoc vypadat? Existují nějaká pravidla pro ošetřovatele seniorů?

Průvodce seniorů v jejich životě

Starý člověk potřebuje ve své mapě stáří průvodce. Skrze druhého člověka získává informaci, že je na správném místě v bezpečném prostředí, a je podporován v činnostech, které zná a kterým rozumí a které vedou k tomu, že nemá strach a neprojevuje agresivitu.

U lidí, upoutaných na lůžko, to také znamená získávat informaci o poloze svého těla a prostoru, kde se nachází. Ošetřující osoby je oslovují jejich jmény a také se vždy představí a informují o činnostech, které budou provádět.

Je nutné respektovat osoby s demencí, které mají svůj svět a nehodnotit jejich způsob chování. Musíme hledat odpověď na otázku, kterou životní potřebu si řeší. Trpělivě a každodenně při jakékoliv činnosti pomocník popisuje situaci, ve které se nacházejí a současně i svůj způsob poskytování péče. To klientům přináší pocit bezpečí a důvěry.

Je velmi vhodné sestavit si okruh otázek, zaměřených na základní životní potřeby. Každý člověk je jedinečná bytost s odlišnými potřebami v oblasti sebeobsluhy, každodenních životních aktivit.

Každý odlišně prožívá své fyzické a duševní zdraví, má jiné schopnosti, jiné požadavky na sociální síť a jeho podporu, přínos rodiny a profesionálů, bydlení a finanční situaci. Řada zařízení má svůj vlastní dotazník, který vychází z možností pracoviště.

Každý, kdo vstupuje do nového zařízení či si zařizuje určitý typ služeb, má nějaká očekávání, která mnohdy nejsou realizovatelná. Z rozhovoru nebo později z vlastního provádění péče vyplyne řada dalších okruhů otázek, které umožní dosáhnout spolupráce k oboustranné spokojenosti.

Komunikace se seniory

U lidí, dlouhodobě umístěných v zařízení, kteří jsou schopni komunikovat, je důležité seznámit je se změnami, které povedou v jejich prospěch a zabrání dřívějším nedorozuměním. Během rozhovoru si také senior uvědomí změny, které ho čekají, najde cestu smíření, že nyní jeho životní příběh bude jiný než si přál.

A na začátku té cesty potřebuje návody, kudy a jak jít. Ovšem rozhodnutí, jaká bude další cesta, musí zvolit každý sám. A pečující se nesmějí zlobit, že seniorova volba neodpovídá jejich představě, ale musí přemýšlet, zda je přijatelná pro seniorův současný stav a mít radost z toho, že stáli u zrodu jeho změny postoje a přijetí stávajících změn.

Představte si, že se vám náhle rozbije vaše životní představa. Jak najít jinou? Bude správná? I tuto otázku si kladou staří lidé. Unesou tu tíhu závislosti na druhých? A bude jim pomoc poskytnuta?

Respektování příběhu seniora

Pokud mají senioři nějaká omezení, musí vědět proč a jak s nimi žít. Starý člověk má svůj životní příběh, který je poskládán z radostných i bolestných událostí. Čím déle žije, tím je jeho příběh delší.

Někdy s profesionály bojuje o získání moci nad situací a snaží se nás řídit, aby si nemusel připustit svou závislost na nás. Profesionální umění spočívá také ve schopnosti to pochopit a nepřijímat otevřený boj, ale chovat se k němu, jako by byl takový, jakého bychom jej chtěli mít. To je cesta k získání důvěry a složení pomyslných zbraní.

Jsou senioři, které nikdo nedokáže změnit, a které pravděpodobně celý život proti někomu bojovali a vytvářeli napětí, je to jejich způsob komunikace. Pečovatel nesmí dovolit sám sobě hrát s nimi hry, na které jsou zvyklí a kterým rozumí pouze oni sami.